pátek 16. prosince 2016

recenze - The Bone Season (Kostičas)


(čteno v originále, překlad vydán nakladatelstvím Host v roce 2014)

     Prvotina mladičké britské autorky, Samanthy Shannon, která nese název The Bone Season (Kostičas) a je prvním dílem stejnojmenné série pro dospívající, je směsicí paranormální dystopie a alternativní budoucnosti. Dostala jsem se k ní ve spojitosti s tehdy se blížící autorčinou autogramiádou, navíc je Kostičas nejoblíbenějším kouskem mé parťačky pro čtení, Chuikity. Také proto mě mrzí, že se kniha nestala jedním z mých oblíbenějších kousků a že nebyla zpracována tak, aby se plně prodal jinak zajímavý a očividně propracovaný svět Scionu. To, že se jej nepodařilo zpracovat, však ještě neznamená, že série nemá potenciál, možná právě naopak.

(V dolní části fialovou barvou doplnění recenze Chuikitou 
pro druhý pohled a větší objektivitu. ^.^)

     "Scion: není bezpečnější místo." Společnost vydávající se za republiku je ve skutečnosti diktaturou, jejíž úspěch je založen na cíleně rozšiřovaném strachu z jasnovidnosti (clairvoyance). Paige je jedním z vidoucích a paradoxně je nejvíce v bezpečí díky svému členství v kriminálním podsvětí, takzvaném syndikátu. Její kriminální počínání ji však přivede z Londýna do města, které již prakticky neexistuje na mapách. Města ovládaným Refájci (Rephaim).

     If Scion was still an embryo, I sure as hell didn't want to be there when it burst out of the womb. (str. 14)

     Největším nedostatkem celé knihy je anglicky mluvícími používaný termín "info-dumping", problém, se kterým se musí vypořádat řada autorů fantasy a sci-fi, ale ne všichni jsou ve svém snažení úspěšní. V Kostičasu se musíme nejprve vypořádat s padesáti stranami informací o světě Scionu, následovanými další stovkou o Sheolu I, často neuměle maskovanými dlouhými čistě faktografickými dialogy. Mnoho je řečeno, málo je ukázáno. 

     Velké využití najde glosář na zadních stranách knihy, který je mírně řečeno objemný, v mém vydání desetistránkový. Pro lepší pochopení Kostičasu bych doporučila prokousat se jím před samotným započetím čtení. Navzdory již zmíněnému kvantu informací podávaných v první třetině knihy a z glosáře se čtenář paradoxně nemůže vyrovnat s pocitem, že jich není dostatek. Je mu totiž poskytnuta tabulka s více než padesáti zaznamenanými typy jasnovidnosti, ke kterým ovšem nejsou uvedeny definice. Tento problém by nejspíš řešila autorčina kniha On the Merits of Unnaturalness (O podstatě nepřirozenosti) - inspirovaná pamfletem jedné z postav - která do češtiny ještě nebyla přeložena.

     Nyní se dostávám k opodstatnění mého tvrzení, že série Kostičasu má jako taková potenciál. Vzhledem k tomu, že autorka své čtenáře seznámila v obecnosti se vším, s čím nás seznámit mohla, dá se očekávat, že pozdější díly budou akčnějšího rázu, jak je tomu i ve zbytku první knihy. V té v nemalé míře chyběla jistá sebereflexe Paige, což způsobilo v postoji naší hlavní hrdinky ne zcela podložený zlom. Na postupný vývoj postav by však mohl v pokračování vyzbýt čas a prostor.

     "So the æther is like the afterlife?" / "Purgatory," Jaxon said. / "Afterlife," Nick said. (str. 188)

     Nejspíš nejvíce zaujmou postavy Jaxona a Nicka. První je vůdcem kriminální frakce, do které patří i Paige, a je přesně takový, jak bychom si někoho na jeho pozici představili - vysoce inteligentní, brutální, sociopatický. Lidé jsou pro něj objekty, ne živé věci. Jangem k Jaxonově jin je Nick, soucitný a jemný lékař, skoro až pan dokonalý, ve kterém naše hrdinka nacházela oporu v dobách její práce pro gang. Nick se zdá mít poměrně jasnou linku, ale rozhodně příjemně překvapí. Bohužel obě z postav potkáváme převážně v pohledech do minulosti. Na druhé straně máme Refájce, kteří spadají do paranormální fikce pro dospívající každou svou buňkou, od zářivých barvu měnících očí až po dokonalý a tajemný vzhled.

     "But it was a lady." / "Yes - but that lady was invisible, sötnos. Some grown-ups don't know about invisible things." / "But you do," I said, confident in his wisdom. / "I do. But I don't want other grown-ups laugh at me, so I don't tell them." He touched my cheek. "You must never, ever tell anyone about her, Paige. Let's make it our secret. Promise?" (str.135)

     Cílová věková skupina již byla mnou i mnoha jinými řečena, je ovšem potřeba počítat s tím, že se v knize vyskytují krvavé scény, smrt a také krátká, obecná, ne příliš detailní scéna s pohlavním stykem muže a ženy. Mohla by být očekávána romantika nebo flirtovní scény, ty se však takřka nevyskytují a i to málo působí mírně nepřirozeně a zároveň buď předvidatelně nebo zcela nečekaně.

     Směsice alternativní budoucnosti s "magií" vidoucích je rozhodně úžasným nápadem a navzdory přemíře předestíraných informací je Kostičas čtivou oddechovou literaturou. Mám v pokračování této série velkou důvěru, čehož je důkazem i fakt, že jsem si již předobjednala třetí díl The Song Rising, aniž bych měla přečtený jemu předcházející The Mime Order (Vidořád), který je už k dostání i v překladu nakladatelství Host. Kromě již zmíněného pamfletu nyní nově vyšla i povídka The Pale Dreamer situovaná před událostmi Kostičasu.

     P.S.: Určitě se můžete podívat na blog autorky, kde je možné najít například playlist k jednotlivým knihám nebo odkaz na "test" do jaké kategorie jasnovidnosti byste patřili (já jsem médium ^▽^).

* * * * *

     Já osobně jsem z této knihy naprosto unešená, má snad vše, co by má oblíbená kniha měla mít. Je pravda, že po přečtení první kapitoly jsem si říkala "Co jsem si to koupila a co se to chystám číst?", ale hned v následujících kapitolách mě kniha přesvědčila, že jsem vybrala vážně dobře a že to bude jedna z mých oblíbených. No, že bude jedna z nejoblíbenějších jsem zjistila asi tak v polovině. :) Knihu jsem přečetla za týden. Důvody byly dva. Jeden, že jsem knihu přečetla jedním dechem (je pravda, že první kapitola mě trochu přidusila :D ). Druhý, že ten týden přijela autorka do Prahy a já chtěla mít její podpis s tím, že knihu mám přečtenou.

     Autorka má knihu velmi promyšlenou, a to od názvů kapitol přes dokonale vymyšlený svět s „krátkou“ historií (200 let), schopnosti hlavních hrdinů až po jazykovou stránku knihy (já četla v českém překladu, nakladatelství Host, překladatelka Lenka Kapsová, a ten je velmi povedený). Na napínavé scény tu také narazíte a musím říct, že jsou opravdu povedené a hodně napínavé. 

     Na závěr bych chtěla poděkovat foxi, že mi dovolila přispět k její recenzi.


Recenze na další knihy od Samanthy Shannon:
série The Bone Season (Kostičas)
   #1 The Bone Season (Kostičas) - recenze
   #2 The Mime Order (Vidořád) - recenze

2 komentáře:

  1. Kostičas jsem četla myslím hned jak vyšel, ale abych pravdu řekla, nepatřím k tomu táboru, kterým se bezmezně líbil, i když jak píšeš, potenciál to rozhodně má. Ke dvojce jsem se ještě nedostala a asi ji ani záměrně vyhledávat nebudu, ale když se mi naskytne příležitost, ráda bych si ji v budoucnu někdy přečetla. Asi nejraději jsem měla postavu Strážce (počkej, jmenoval se tak nějak ne? Je to opravdu už dlouho, co jsem to četla) a Paige mi také přišla sympatická.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V případě Wardena (předpokládám, že to bude Strážce ^.^) jsem neviděla problematického jeho samotného jako spíš interakci mezi ním a Paige? Umím si představit, že posun jedním nebo druhým směrem by působil přirozeněji, méně zmatečně, obzvlášť v závěru knihy. Možná to byl záměr, ale na mě bohužel nezapůsobil. Až se dostanu ke #2 (přesněji pokud se mi ji podaří sehnat ^▽^) pokusím se napsat reakci, ve které se snad vrátím ke mnou viděným nedostatkům. Třeba se k ní dostaneš a trošku pomohu při rozhodování, jestli se k sérii vrátit. ^.~ Opravdu bych si chtěla přečíst alespoň první tři díly.

      Vymazat

Jsem velice ráda za každý komentář, jen prosím, aby pod recenzemi nebyly spoilery z knihy, na kterou je recenze psaná, nebo z následujících dílů série. Moc děkuji. ^.^
Pokud si chcete promluvit o šokujících dějových zvratech, neváhejte mi napsat email nebo na Goodreads. ^.~