pátek 26. srpna 2016

recenze - The Invasion of the Tearling (Tažení do Tearlingu)


(čteno v originále; překlad vydán nakladatelstvím Yoli v roce 2016)

RECENZE MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY (prozrazení děje) K PŘEDCHOZÍM DÍLŮM SÉRIE
The Queen of the Tearling (Královna Tearlingu) - recenze

     Na The Invasion of the Tearling (Tažení do Tearlingu) jsem se vrhla hned po přečtení prvního dílu zamýšlené trilogie. Nejvíce jsem byla motivována nezodpovězenými otázkami, které jsem si po přečtení Královny Tearlingu kladla v oblasti budování magického světa. Jak to celé vlastně funguje?


     Královna Kelsea si v krátkém období svého panování vytvořila řadu silných nepřátel, nejnebezpečnějším z nich despotickou vládařku sousední země, království Mortmesne. Díky své novosti ve světě mocných nemá potřebná spojenectví ať už vně nebo uvnitř Tearlingu a její vyhlídky v nevyhnutelně se blížící válce nejsou nejlepší. I otec Tyler si svůj život značně zkomplikoval během korunovace a jeho nadřízení si ho začínají všímat. A také je tu Lily, nová postava, o které nic nevíme, ale odhalí nám mnohé. Její zavedení do příběhu bylo velice chytrým tahem ze strany Eriky Johansen, která se tak vyhnula dlouhým vysvětlovacím scénám, pro které by nebyl podklad. Dokázala tak "ukázat místo říct," což je v případě nedostatku častou kritikou autorů fikce ve fantaskních světech. Lilyina postava je psychologicky velice dobře promyšlená a její reakce jsou obzvláště v oblasti manželského vztahu "správné" v kontextu jejího vnitřní rozpoložení a situace (přesto mi - zcela subjektivně - nebyla příliš sympatická).

     Náboj příběhu v romantickém aspektu zůstává více méně stejný v porovnání s první knihou, někteří si však možná všimnou něčeho, co chybí - zdravý vztah založený na romantických citech, ať už u kterékoli z postav. V průběhu celých dvou knih se jen v jedné krátké a emočně vyhrocené scéně projeví silné city mezi dvěma vedlejšími postavami, přesto však jen letmo a v jejich vztahu je stále napětí způsobené vnějšími vlivy. Absenci existence zdravého vztahu jsem si bolestně uvědomovala obzvlášť v první třetině knihy ve spojitosti s událostmi, ke kterým v jedné lince příběhu došlo, ale toto vědomí se se mnou neslo až do samotného konce.

     Po přečtení Tažení do Tearlingu jsem cítila neobvyklý konflikt - opravdu jsem nevěděla, jak moc a zda vůbec se mi kniha líbila a do teď si nejsem svým hodnocením zcela jistá. Po nějakém čase na přemýšlení jsem dospěla k závěru, že způsob, jakým je příběh psaný, nevnímám tolik jako trilogii, ale spíš jako jednu delší knihu. Již dříve jsem zmínila, že k přečtení pokračování mě nejvíce táhlo zodpovězení otázek spojených s tím, co je to vlastně Crossing (Překročení), jak k němu došlo, jak se v naší dystopické budoucnosti objevila magie a tím výčet ani zdaleka nekončí. Ačkoli jsem na řadu odpovědi získala, ještě více se jich objevilo a ve výsledku jsem dokonce zmatenější. Tento přístup však autorka volí cíleně a minulost odhaluje postupně a velice pomalu, proto aspekt fantasy a sci-fi, který má pro mě největší význam, tedy pochopení výstavby světa jako takového, nemohu posoudit, dokud se nedostanu ke konci série. V takové míře jsem se s podobnou situací ještě nesetkala. Čtení ve výsledku na některé čtenáře bude působit jako mávnutím kouzelného proutku - nelze nepokračovat dál.

     V recenzi na Královnu Tearlingu jsem upozorňovala na přítomnost detailních explicitních scén popisujících násilí a zobrazujících krev. Těch je v pokračování ještě více a jsou dokonce o stupínek hrozivější. Pokud jste však neměli s předcházejícím dílem problém, neměla by vás tato informace odradit. Těm, kterým naopak takové scény nevyhovovaly, bych doporučila, aby si zakoupení pokračování promysleli.

     Na The Fate of the Tearling se velice těším. Způsob, jakým autorka píše, je pro mě neobvyklý a zajímavý. Obsahuje něco z každého žánru a tato kombinace mi přijde jedinečná a tedy lákavá. Navíc mám opět řadu nezodpovězených otázek, na které se dožaduji odpovědí. Sama mohu dosvědčit, že dva čtenáři si "fyziku" na pozadí příběhu vysvětlí naprosto odlišně a ani jednu z teorií nelze vyvrátit. Po tomto díle mám v Eriku Johansen velkou důvěru - kreativně vytvořila způsob, jakým svět představit a ukázat jeho hloubku, a nemohu se dočkat, s čím mě překvapí příště.

2 komentáře:

  1. Popravdě se mi první díl líbil mnohem více. Toto pokračování je svým způsobem docela zvláštní, a já ho popravdě vůbec neočekávala. Momenty s Lily jsem si užívala a svět, ve kterém se vše odehrává se pro mě stal tak nějak nosnějším. Co mi ale vadilo byla samotná Kelsea, ze které se prostě stávala zrůda. Chyběl mi tam větší vývoj, no a jak píšeš v recenzi, na zdravý vztah jsem vlastně ani nepomyslela, protože by to už asi bylo moc. Autorka si rozehrála hned několik příběhů a nejsem si jistá, jestli by ji další neuškodil.
    Ale chyběl mi tam Kostěj, doufám, že dostane více šancí v pokračování.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Po pár týdnech od napsání recenze pořád nevím, jak se cítím. Těžko říct, který díl mě zaujal víc. Tady se mi líbilo právě odhalování minulosti (a méně dlouhého cestování ^.~) Hádám, že až třetí díl mi pomůže s rozhodnutím. Změna, kterou Kelsea prošla (hlavně což se týče psychiky a body image), mi také moc nesedla, ale možná to bude tím, že jsem si ji představovala jako "hrdinku". Rozhodně bych ji nedoporučila jako vzor. ^▽^
      Také jsem doufala v trochu víc Fetche (Kostěje). Zaslechla jsem, že se autorka pokouší o vytvoření protagonistky, jejíž rozhodnutí se netočí výhradně kolem cíle jejího milostného zájmu. A alespoň z první knihy vyplývalo, že tím by měl být právě Fetch. Kdo ví, možná proto se vyskytuje méně a těžko říct, jestli se to s časem změní. Ale pro výstavbu světa by, jak se zdá, mohl mít velký význam, takže bychom ho mohly vídat častěji. ^.~

      Vymazat

Jsem velice ráda za každý komentář, jen prosím, aby pod recenzemi nebyly spoilery z knihy, na kterou je recenze psaná, nebo z následujících dílů série. Moc děkuji. ^.^
Pokud si chcete promluvit o šokujících dějových zvratech, neváhejte mi napsat email nebo na Goodreads. ^.~