(čteno v překladu vydaném nakladatelstvím Fragment v lednu 2017)
Světlo a stíny (Shadow and Bone), první díl trilogie Griša (Grisha) od Leigh Bardugo, je rozhodně jednou z lepších fantasy pro dospívající, které jsem v posledních letech četla. Proč má potom tak nízké tlapkové hodnocení, táže se čtenář neobvykle krátké recenze? To bych ráda věděla i na své straně obrazovky...
Alina a její nejlepší přítel Mal jsou sirotci v zemi Ravka, která byla rozdělena vedví Vrásou, pouští zahalenou v temnotě plné hrozivých lidské maso milujících volker. Když se Alina dostane do velice nebezpečné situace, zareaguje ve snaze ochránit sebe a Mala zcela instinktivně a to ji přivede do královského města Os Alty. Do světa mocných a nádherných Grišů v jejichž čele stojí obávaný Temnyj.
Světlo a stíny je kniha, která poměrně úspěšně snoubí prvky "typické" hrdinské fantasy s dodáním čtivého a svižného YA příběhu a dospívajících postav. Nevyhýbá se klasickým zvratům literatury pro mládež, ale vypořádává se s nimi s patřičnou úctou. Řekla bych tedy, že je vhodná pro čtenáře, kteří si chtějí odpočinout od romantických zápletek zasazených do fantastického nebo paranormálního světa, na jehož budování se příliš nepracuje a funguje jen jako nástroj k dodání atmosféry, ale zároveň se ještě necítí na epické/hrdinské fantasy od autorů jako je George R. R. Martin, Brandon Sanderson nebo Patrick Rothfuss. Zasadila bych ji do společné kategorie s The Queen of the Tearling (Královnou Tearlingu; recenze), jen obsahově blíže k mladšímu čtenáři (podle stylu zpracování a četnosti krvavých nebo intimních scén).
Nevím s jistotou, co způsobuje, že člověk k postávám knih přilne, a co mu v tom naopak zabrání. Postavy byly dobře napsané, zajímavé, přesto mi na žádné z nich nezáleželo. O Malovi jsme se dozvěděli, že na něm hlavní hrdince záleží, ale nebylo nám skutečně ukázáno proč tomu tak je. Temnyj byl přítomen jen minimálně a z toho mála sice zaujal, ale nefascinoval, nechytil za srdce. Alina se rozhodně neřadí mezi hlavní hrdinky, jejichž hlas by čtenáře frustroval, ale s jejími pocity jsem se nedokázala ztotožnit - necítila jsem bolest oddělení od jediné blízké osoby, horko z ukradených polibků za zavřenými dveřmi, mrazivý chlad hrůzy z blížícího se dunění křídel volker, tlak zodpovědnosti na svých ramenou.
Konec nabízí velice zajímavou temnější cestu, jakou se bude moci hlavní hrdinka vydat, a také proto budu s trilogií Griša pokračovat a jsem zvědavá na její další díl. V originále už vyšly všechny tři knihy a ze stejného světa také duologie Six of Crows (Šest vran), která se v zahraničí těší velkému úspěchu. Nakladatelství Fragment, které vydává i Grišu, nás nenechá dlouho čekat a v srpnu tohoto roku (2017) vydá překlad prvního dílu.
Grisha se mi líbila, byla průměrná, ale příjemná, stejně tak to fungovalo i se světem. Ale pravdu díž, ani já jsem k žádné postavě až tak nepřilnula. Druhý díl byl snad nejslabší, třetí byla skvělá jízda :) .. A Duologie Six of Crows mám přečtenou z půlky a je fakt, že te úspěch je oprávněný, je to totiž všechno, co Grisha není :)
OdpovědětVymazatGrishu jsem si z části chtěla přečíst právě kvůli Six of Crows. Říká se, že tuto trilogii není nutné číst a Six of Crows pochopím, ale když budu o světě Ravky vědět něco málo předem, bude to určitě jedině k užitku. ^.~ Teď je otázkou, jestli vydržím na vydání do září a nebo na ni dostanu chuť dříve. ^▽^
VymazatNo hele, z vlastní zkušenosti vím, že je tam na Grishu plno odkazů a také budeš znát hierarchii Grish, v duologii se tam tomu už moc autorka nevěnuje, a mít načtenou Grishu je velká výhoda :) ..
VymazatProto nechápu ten počin nakladatelství, že to takhle vydává, protože ten, kdo chce číst Grishu a bude teď číst duologii si Grishu prostě částečně vyspoileruje :/
Hned mě zaujala obálka knihy, ta je dokonalá. Vůbec jsem Grišu nečetla, nepodívala jsem se ani po anotaci, ale docela mě zaujala. Jak sama píšeš, má své mouchy, přes které se ale dokáže probojovat a oslovit. :) Ještě nad ní popřemýšlím.
OdpovědětVymazatSnad bude další pokračování více příjemnější, krásné čtení. :)
Světlo a stíny je čtivá kniha, která není psaná tak jednoduše, že by člověka její čtení nenaplňovalo (nejsem si jistá, jak moc tahle věta dává smysl, ale jsou knihy, které udrží člověka jen nad hranicí nudy, a tato k nim nepatří ^.^). Ale podle absence citátů je vidět, že jsem se u ní ani nezastavila s vyraženým dechem nad zajímavou formulací nebo myšlenkou. Pluje v těch středních vodách, díky čemuž si člověk odpočine. Na chvilku zapomene na svět kolem. ^.^
Vymazat