recenze - Mistborn: The Hero of Ages (Hrdina věků)

(čteno v originále, překlad vydán nakladatelstvím Talpress v roce 2010)

RECENZE MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY (prozrazení děje) K PŘEDCHOZÍM DÍLŮM SÉRIE
- Mistborn: The Final Empire (Finální říše) - recenze
- Mistborn: The Well of Ascension (Pramen povýšení) - recenze

     Ti, kdo četli předchozí knihy Mistborn, již jistě vědí, o jak komplexní a nádhernou epickou fantasy se jedná. S každou drobností promyšlenou do naprostého detailu Brandon Sanderson uzavírá v The Hero of Ages (Hrdinovi věků) příběh původní trilogie.

     Přeživší z původní Kelsierovy skupiny ambiciózních zlodějů jsou spolu se svými přáteli, kteří se k nim časem připojili, roztroušeni po kontinentě. Jak se zdá, Ruin, božská moc s cílem ničit, poráží ve zdánlivě nekonečném souboji svůj vše zachovávající protějšek, Preservation. Elend spolu s Vin se pokoušejí nalézt suroviny a tajemství ukryté ve skrýších, které Lord Vládce vytvořil, a bojovat v bitvách často větších než jsou oni sami. TenSoon si odpykává svůj trest v domovské říši kandra, Spook jako špeh ve městě Urteau pokračuje s přepínáním pro Allomancera dostupných sil a Sazed se vyrovnává s depresemi a ztrátou víry po smrti Tindwyl.

     I am, unfortunately, the Hero of Ages. (str. 3)

     Nepřiházíme o úryvky na začátku kapitol, tentokrát od Hrdiny věků, které nesou jiný charakter než ty od Kwaana a Alendiho v předchozích dílech. Vysvětlují přítomnost, minulost i budoucnost s jistým odstupem a objektivností. Zaměřuje se na Rashekovy pohnutky a činy, stejně jako na magický systém, který se s funkčností celého světa proplétá ještě více a dodává mu na věrohodnosti. Vševědoucnost a neustálá přítomnost zápisků Hrdiny jsou výborným pomocníkem v hlubším průzkumu principů světa.

     Sanderson má na svých více než sedmi stech stranách dostatek prostoru k probrání řady témat, a tento prostor úspěšně využívá v přirozeně postupujícím příběhu. Jedním z těchto témat je stírání hranice mezi dobrem a zlem. Jak jsem již zmínila, díky Hrdinovi můžeme slyšet více o Rashekových začátcích v roli ultimátního vládce. Nové informace nutí čtenáře zpochybňovat vlastní dříve utvořené názory na tyrana známého jako Lord Vládce z The Final Empire (Finální říše). Autor navíc dělá další krok a umožňuje nám vidět postupně více podobností v rozhodnutích mezi dvěma císaři stejně jako mezi dvěma rebely a rozbíjí tak obraz hrdiny a "záporáka".

     "When my friends and I met together, I was the one who spoke of the perfect dreams, of the great things we'd accomplish. I was always the idealist." / "Emperors don't have that luxury," Vin said quietly. (str. 53)

     At times, he sounded like other men Spook had known. Wise men. The difference, then, was one of extremity. / Or, perhaps, timing? (str. 142)

     Pokud bych měla knihám něco vytknout, byla by to nedostatečná různorodost postav. Nikoli ve smyslu jejich charakterů nebo národností, nýbrž v sexualitě a možná i psychologii. Pro mě jde o něco, co mohu přejít, ale vím, že řada čtenářů má v současné době na absenci těchto prvků vyhrazený názor.

     Nostalgie je silným hráčem. Některé krátké záběry v jinak bezvýchodné situaci, ke které, jak se zdá, linie příběhu vede, připomínají skoro až naivní období z The Final Empire (Finální říše). Každá taková věta zahřeje u srdce. A to i přestože je scéna jiná a i osobnosti hlavních figurek příběhu se posunuly dále, jak to už v životě (a u dobře promyšlených a vyvinutých postav) bývá.

     "Something about saying those words, about confronting the skepticism, made him recognize the validity of his own confidence." (str. 281)

     Nutno podotknout, že Hrdina věků končí velice uspokojivě. Při čtení člověk ani neví, co potřebuje, ale přesně to je mu poskytnuto, s otázkami zodpovězenými a s volnými konci vzájemně zauzlíkovanými. Trilogie je také napsána způsobem, jakým by měla - zápletka každého dílu je ukončena v rozmezí své knihy, ale autor s každým dílem přirozeně nastavuje a vyplňuje volná místa, o jejichž existenci čtenář ani netuší. Už jen to množství informací, které získáme o dvou odlišných civilizacích kandra a koloss.

     V kontextu série Mistborn tvoří první tři díly ucelený celek první éry, kdy se následující čtvrtá kniha (pokud nepočítáme vloženou novelu), The Alloy of Law (Poselství práva), nachází ve stejném světě jen o tři sta let později. Také Poselství práva je k dostání od roku 2013 v překladu nakladatelství Talpress. Spolu s řadou dalších knih a sérií patří Mistborn do universa Cosmere, a ráda bych věděla, jestli se některá ze známých postav objeví i v jiných světech. Pro mě kniha, kterou jsem stejně jako předchozí díl četla společně s Enci, měla ohromné kouzlo, a řadí se mezi jedny z mých nejoblíbenějších.

     "That's why I like Allomancy, actually. Or, at least, the theory of it. The skaa whisper about it, call it mystical, but it's really quite rational. You can tell what an Allomantic Push is going to do as certainly as you can tell what will happen when you drop a rock off the side of the boat. For every Push, there is a Pull. There are no exceptions. It makes simple, logical sense - unlike the ways of men, which are filled with flaws, irregularities, and double meanings. Allomancy is a thing of nature." (str. 185)

     P.S.: Stejně jako tomu bylo u prvních dvou dílů, vynechané scény, poznámky, prologue, první, druhou a třetí kapitolu a mnoho dalších zajímavých informací o této sérii i řadě dalších najdete na oficiálních stránkách Brandona Sandersona.

Recenze na další knihy od Brandona Sandersona:

série Mistborn:

   #1 The Final Empire (Finalní říše) - recenze

   #2 The Well of Ascension (Pramen povýšení) - recenze
   #3 The Hero of Ages (Hrdina věků) - recenze
trilogie Reckoners (Zúčtovatelé):
   #1 Steelheart (Ocelové srdce) - recenze
   #1.5 Mitosis - mini-recenze