recenze - The Queen of the Tearling (Královna Tearlingu)

(čteno v originále; překlad vydán nakladatelstvím Yoli v roce 2014)

     První díl stejnojmenné série The Queen of the Tearling (Královna Tearlingu) je dostupný v překladu již pár let a nějakou dobu byl v mém hledáčku. Zdráhala jsem se se sérií začít, protože jsem očekávala průměrný příběh s princezničkou, jejíž romantické trable daleko převyšují ty týkající se vládnutí. Nemohla jsem se však víc splést - Erika Johansen představila netradiční a velice zajímavou hrdinku a úspěšně propojila dva žánry, které se mohou zdát zcela odlišné.

     Sledujeme historii Tearlingu zaměřující se převážně na Kelsea, dědičku trůnu. V době, kdy mladou budoucí královnu vychovávali v ústraní a připravovali ji na vladaření, byla již tak chudá země vedena k postupnému úpadku pod rukou regenta, Kelseina strýce. Kromě vrahů snažících se ji zabít se musí Kelsea vypořádat i s hrozbou představovanou sousedním královstvím Mortmesne, které již před pár desítky let Tearling jednou napadlo. Vše je zasazeno v dosti netradičním... řekněme čase. Jedná se o fantasy ve světě s rozvojem podobným středověku, které je však ve skutečnosti naší dystopickou budoucností s odkazy na poznatky současné medicíny a literaturu. O události nazývané Crossing (Překročení), kdy se americká a evropská populace přesunula na kontinent neznámého původu, se toho příliš nedozvídáme, stejně jako o důvodu náhlé existence magie. Výstavba světa se následně nemusí zdát dostatečná a řada oblastí zůstane neprobádaná. Pro dějovou linku prvního dílu dostane čtenář přesně tolik rovnoměrně roztroušených informací, aby nebyl zmaten. Byla jsem ubezpečena, že v pokračování The Invasion of the Tearling (Tažení do Tearlingu) bude budování více než dost, kde snad zjistíme, jak tento svět funguje.

     Přestože se toho o zcela novém prostředí příliš mnoho nedozvídáme, je kniha hlavně v první třetině značně pomalá a některé úseky se skutečně velice táhnou. Tomu nepomáhají ani krásné detailní popisy s širokou slovní zásobou, kterými Erika Johansen vše představuje. Třetinu knihy Kelsea pouze cestuje, a přestože je ve stálém nebezpečí, nelze být tolik napnutý, když zatím nemáme s hlavní hrdinkou emoční pouto. Později se příběh trochu zrychlí, ale stejně se přiklání spíše k pomalejším knihám.

     Kelsea je charakterově silná protagonistka. I když je rozumnou a inteligentní mladou ženou schopnou převzít odpovědnost za svůj národ a svá rozhodnutí, chová se v jisté míře úměrně svému věku a cítí pochopitelné emoce, od studu a jistého smutku nad svým vzhledem až po chtíč. Autorka nepřidává do zástupu další hlavní hrdinku, která myslí jen na muže ve svém okolí - Kelseina rozhodnutí a její charakterový vývoj nejsou založené na jejím romantickém životě, což skutečně velice oceňuji.

     Královna Tearlingu je knihou, která se nedrží zpět, ať už jde o vulgarismy, násilí, krev, zmínky o znásilnění nebo zneužívání dětí, proto pro některé čtenáře nebude kniha vhodná. V tomto ohledu bych ji nepřirovnávala k sérii Throne of Glass (Skleněný trůn; recenze), jak na Databázi knih a Goodreads tak rádi nabízejí, protože je výrazně drsnější. Osobně bych ji proto doporučila spíše dospělým čtenářům, ale nutno mít na paměti, že hlavní hrdinka je stále devatenáctiletou slečnou.

     Tuto knihu jsem si velice užila, přestože je pomalejší a není tak snadné ji přelousknout ve dvou dnech, jako je tomu u mnoha YA knih. Pokračování The Invasion of the Tearling (Tažení do Tearlingu) je již k dostání v překladu od nakladatelství Yoli a poslední díl této trilogie je v originále plánován na listopad tohoto roku. Již pár let se mluví o filmovém zpracování, jehož producentkou a herečkou Kelsea by měla být Emma Watson. Filmu se možná nedočkáme, ale kniha nezklame a je zde stále.