klasické prozkoumávání: Jane Austen #01

Jak mohu lidem představit knihy považované za "klasiku"?

A jak se je mohu v dnešní době a jako knihomol-samouk pokoušet recenzovat?

Z těchto vnitřních pochodů se zrodila myšlenka klasického prozkoumávání.
"Krátké", stručné, ležérní a subjektivní.

Snad se bude líbit. ^.^

( zpět na úvod k autorce )

anotace si můžete přečíst na:
Databáze knih
Goodreads

     Jak už jméno knihy napovídá, je důležité najít rovnováhu mezi rozumem a citem, a každá ze dvou starších sester Dashwoodových se přiklání ke svému pohledu na to, jaký ze způsobů prožívání života je ten správný.

     "(...) and yet here is something so amiable in the prejudices of a young mind, that one is sorry to see them give way to the reception of more general opinions."

     "(...) přesto ale jsou předsudky mladičké bytosti svým způsobem tak roztomilé, že je  člověku až líto, když ustoupí obecně převládajícím názorům."  (kap 11)

„přesto ale jsou předsudky mladičké bytosti svým způsobem tak roztomilé, že je  člověku  až  líto,  když
ustoupí obecně převládajícím názorům.“

     V austenovkách už to tak obvykle bývá, že stojí na svých postavách a na tom, jak se v rozmezí několika měsíců vyvíjejí. Jak události v životě formují mysl relativně mladého člověka. Rozum a cit v tomto ohledu není výjimkou, ale rozdíl od mnoha ostatních knih autorky je ve skutečnosti, že výrazněji staví na romantických zájmech Elinor a Marianne, a jak se s těmito zájmy vypořádávají. Proto je také škoda, že když si na úplném začátku příběhu začínají některé z postav všímat vznikající náklonnosti mezi Elinor a Edwardem, nemohu přesně určit, jak se mají do sebe tito dva zamilovat. Nejde tolik o instalove (~ "instantní lásku") jako o přeskočení pasáže, která by se tímto párem hlouběji zajímala.

     I will be calm; I will be mistress of myself.

     Musím být klidná. Musím se ovládnout. (kap 48)

     Samozřejmě je v knize i řada dalších postav, jejichž charakter je nám nastíněn. A kdo jiný by mohl uchvátit mé srdce než Mr. Willoughby. Je excelentně propracovanou a promyšlenou postavou. Když jsou v téměř samotném závěru odhaleny důvody k některým z jeho činům, nelze říct než "ano, přesně tak by se měl člověk jeho charakteru zachovat, všechna jeho rozhodnutí odpovídají tomu, kým je".

     "I have not wanted syllables where actions have spoken so plainly."

     "Nepotřebuji slova, kde činy hovoří jasnou řečí." (kap 15)

     Rozum a cit je jednou z pomalejších knih, což ji nestaví v ideálním světle pro ty, kteří s literaturou z tohoto období začínají. Prostřední pasáž je obzvláště táhlá a součásti dialogů, kdy jedna z postav mluví po delší dobu (na to může mít vliv skutečnost, že se jedná o přepracovaný původní román v dopisech) také příliš nepomáhají. Kvůli postavě Mr. Willoghbyho bych však každému doporučila přetrpět spolu se sestrami Dashwoodovými další odpoledne u Middletonových. ^.~
  

     (...) but he was a lover; (...) and a far less agreeable man might have been more generally pleasing.

     (...) byl ale zamilovaný, (...) a mnohem  méně  dvorný  muž  by  býval  ostatním  asi  vítanější. (kap 11)

O filmových a seriálových zpracování:

     Asi nejznámější je i pro své bohaté herecké obsazení* film z roku 1995, kde se dočkáme nejen lepšího vztahu mezi staršími sestrami, ale také je prohloubena postava mladší Margaret, která byla v knize ve srovnání s ostatními zanedbána (jak už tomu u dívek, které nejsou představeny ve společnosti a tedy se neúčastní plesů a nemohou se vdát, v literatuře tehdejší doby bývá). Zajímavé je pojetí Mr. Edwarda Ferrase, které by mě při čtení předlohy nenapadlo, ale v podání Hugha Granta nemůže být nežádoucí. Film je velice dobrý a v rámci časových možností (došlo k vyškrtnutí některých scén a postav) je i věrným zpracováním své předlohy. Vřele ho doporučuji.

     Jako obvykle je tu i seriálové zpracování od BBC z roku 2008 v rozmezí tří episod. Tato verze v mnoha ohledech čerpá z úspěšných přidaných scén z výše zmíněného filmu, nehledě na to, že má sklony k tomu scény značně dramatizovat, což však může více upoutat mladší publikum. Herecké výkony jsou opět úžasné, jak lze od BBC austenovky očekávat, přestože se zde neobjevuje tolik široce známých herců**.

     Mluvím-li o mírné melodramatičnosti, jistě ji nelze srovnávat s dalším zpracováním od BBC a tedy seriálem z roku 1971***. Viděla jsem jej prvně teprve v posledních pár dnech a pojetí řady z postav mi nebylo nijak sympatické, speciálně ukřičené Marianne. Četla jsem o věrnosti k předloze, jak tomu u zpracování této doby bývá (čemuž je rozhodně pravdou v případě Persuasion z téhož roku), ale nemohu s tím souhlasit. A hlavní problém spočívá v tom, že tak není učiněno ani pro zlepšení svižnosti příběhu, protože každá ze čtyř episod se velice táhne.

* Emma Thompson (Elinor), Kate Winslet (Marianne), Gemma Jones (Mrs. Dashwood) Hugh Grant (Mr. Edward Ferras), Alan Rickman (plukovník Brandon) a řada dalších obecně dobře známých tváří

** Dan Stevens (Mr. Edward Ferras) si zahrál Zvíře v novém zpracování Krásky a zvířete, Mark Williams (Sir John Middleton) je dobře známý jako Mr. Weasley z Harryho Pottera, Mark Gattis (Mr. Dashwood) je Mycroft Holmes z seriálu Sherlock

*** Těm, kteří znají Pride and Prejudice z '95, bude herečka Elinor správně připomínat Mrs. Gardiner. ^.^
  

     "(...) to wish was to hope, and to hope was to expect."

     "(...) u nich se z přání rodí naděje, a z naděje jistota." (kap 4)

     P.S.: Legální audiobook ke stažení zdarma ve verzi, kterou jsem poslouchala já (namluvenou Karen Savage), najdete zde.

EDIT (27/05/2017): Ač to nedělám ráda, článek je editován až potom, co vyšel. Dnes jsem při jeho čtení zjistila, že řada vět nedávala smysl (došla jsem nejspíš k dočasnému přesvědčení, že anarchie ve skloňování a náhlé změny podnětu jsou správnou cestou). Pokusím se to napravit bez změn v obsahu. A zpětně se omlouvám těm, kteří měli tu čest číst předchozí verzi. ^.~