recenze - Vicious (Neobyčejní)

(čteno v originále, překlad vydán nakladatelstvím Argo v březnu 2017)

     Stojím si za přesvědčením, že způsob, jakým jsem se do Vicious (Neobyčejných) od V. E. Schwab ponořila já, tedy bez konkrétních obrysů v představě, do čeho jdu, je ten nejlepší. Ale pro ty, kteří potřebují k přečtení tohoto úžasného příběhu, kde jsou hlavními hrdiny postavy charakterem velice temně šedé, popostrčit: čtěte prosím dále.

     "You’re the hero…," she said, finding his eyes,           "… of your own story, anyway." (64%)

     Victor a Eli. Dva geniální mladí studenti Lockland University a podle jejich měřítek nejlepší přátelé. Nyní, o deset let později, je Victor uprchlíkem z věznice s nejvyšší ostrahou a jde si pro Elie. A nejspíš s tím mají něco společného EOs, ExtraOrdinary (NeObyčejný). NeObyčejní jsou pro většinu společnosti jen mýtem, lidé, kteří disponují schopnostmi, jenž nejsou u běžného obyvatele možné. Některé zvěsti, nehledě na to, jak těžko uvěřitelné jsou, však mohou být pravdivé. 

     V současném světě literatury se čtenáři různých věkových kategorií mohou bez větších obtíží setkat s knihami od autorů, kteří našli inspiraci v komiksových superhrdinech, antihrdinech a superpadouších. Také proto jen tím samým nedovedou uspokojit hlad mnoha z nich. Je potřeba přidat kapku jedinečnosti. A právě to se V. E. Schwab podařilo. Naši hrdinové nejsou hrdiny v tradičním slova smyslu - často jsou tak zvrácení, jak jen mohou sociopatičtí psychopatové být. O to méně pohodlné je zjišťování, že vlastně Victorovi a postupně i všem ostatním postavám alespoň z části rozumíme. Že chápeme, jak se dostali na místo, na kterém se ve svém životě právě nacházejí. Že rozumíme jejich postojům a rozhodnutím, ač s nimi nesouhlasíme.

     Victor’s mind had always been drawn to those solutions, but he had been impeded by an understanding of right and wrong, or at least what he knew others saw as right and wrong. But now, this … this was simple. Elegant. (33%)

     Autorka v plynulosti s dějem prozkoumává, co vlastně definuje takového hrdinu, co ho odděluje od zbytku společnosti a od jeho opozice. Postupně tak docházíme k přesvědčení, že nic jako superhrdina není. Jsou jen obyčejní lidé, kteří se vlivem náhody a nebo experimentu stali NeObyčejnými. Zda jsme širší společností s tradičními morálními zásadami považováni za dobré nebo špatné často neurčují naše názory, ale jak s nimi nakládáme.

     (...) called Eli a hero. / The word made Victor laugh. Not just because it was absurd, but because it posed a question. If Eli really was a hero, and Victor meant to stop him, did that make him a villain? / He took a long sip of his drink, tipped his head back against the couch, and decided he could live with that. (23%)

     But these words people threw around—humans, monsters, heroes, villains—to Victor it was all just a matter of semantics. (...) Plenty of humans were monstrous, and plenty of monsters knew how to play at being human. (77%)

     Příběh se čte jako velice dobrý film ve stylu zpracování scény, v dialozích, ve správně vměstnaných momentech pauzy předtím, než postava vysloví větu s velkým dopadem. Protože však jde o knihu, nepřicházíme o vnitřní monology postav a jejich myšlenkové procesy v každodenním, ač netradičním, životě. Autorka čtenáře provádí různými obdobími v posledních deseti letech, které ukazují jednotlivé události, které postavy v Neobyčejných ovlivnily. Spolu s minulostí plyne také linka pro přítomnost, která v poslední čtvrtině knihy výrazně převažuje, jak nás kniha vede k cíli. S překvapením jsem shledala, že sama tato linka pro mě ve výsledku není tak zajímavá a to i přestože je její tempo rychlejší, než jak tomu může být u některých z vhledů do minulost.

     Příjemně potěší i drobnosti jako black-out poezie nebo narážka na aliteraci častou v komiksech Stana Lee - Victor Vale, Vicious, Vengeful. Obecně velice příjemně působí autorčin styl vyjadřování. Mistrně tvaruje věty, ale přitom se příběh čte lehce, jako by plynul sám. Věřím, že se najdou tací, kteří se mnou sdílí stejnou lásku k hravosti se slovy, která při správné formulaci vytváří krátké vtipy, nad kterými jsem se při čtení vždy pousmála.

     Alespoň v krátkosti bych zmínila hloubku, jaká je dána každé z postav. Nejen Victorovi, ale také těm "vedlejším", které by v tomto aspektu mohly konkurovat leckterým protagonistům jiných knih. Eli, Mitch, Sydney i Serena - všem je dán prostor, u všech můžeme vidět jejich motivace a jejich postoj.

     Jako již tradičně se zmíním o varováních pro mladší čtenáře, podle kterých mohou posoudit, zda je pro ně kniha vhodná. Vyskytují se zde krvavé scény, násilí, snění o násilí a vyžívání se v něm a v menší míře také vugarismy. Co by mladší čtenáře však odradilo více, je styl psaní. Není z pohledu dospívajícího, i před deseti lety byli Victor s Eliem již dospělými a ač je Sydney vynikající vedlejší postava, jejíž kapitoly se čtou dobře a Sydney má vhodný vnitřní hlas ke svému věku, kniha se nevěnuje romantickým zápletkám ani dospívání a hledání sebe sama. Ne v takovém slova smyslu, aby spadala do kategorie YA.

     Victor was the first to speak, and when he did, it was with an eloquence and composure perfectly befitting the situation. / "Holy shit." (22%)

     O Vengeful, tedy knize, která navazuje na Vicious, toho ještě příliš nevíme. Z autorčiných slov lze vyvodit, že se budeme nadále věnovat stejným postavám a že bychom se knihy měli dočkat v roce 2018. Kniha Neobyčejní však byla psána tak, aby mohla stát sama o sobě, a tedy se nemusíte obávat nutnosti číst všechny díly duologie, možná i trilogie (V. E. Schwab zmínila, že od počátku doufala v trilogii The Villains se zakončením v podobě Victorious). Už nyní jsem zvědavá, kdo se v příští knize bude komu za co mstít, možností je skutečně mnoho. A zatím si můžete přečíst Neobyčejné v překladu z rukou nakladatelství Argo. Během čekání na další díl/y můžete objevovat autorčinu tvorbu pro dospělé pod jménem V. E. Schwab a nebo pro dospívající od Victorie Schwab. V překladu jí u nás vyšla již řada knih, mezi nimi nově také This Savage Song (Divoká píseň) od CooBoo nebo A Darker Shade of Magic (Temnější tvář magie) od Arga. Nebo je libo kratičkou povídku Warm up volně k přečtení zde?

     P.S.: Autorku můžete najít na wardpress (pod odkazem zde).

     P.S.S.: Kdo si všiml, že V. E. (ve jméně autorky) jsou iniciály ke jménům Victor a Eli? ^.~

Chvála vzdaná Victorovi v jeho vlastním rebelském stylu. ^.~
(pro zlepšení čitelnosti potřeba rozkliknout)